Myšlenka domů s minimální spotřebou není nic nového. Přestože s pojmem pasivní dům se setkáváme až v posledních letech, předchůdce pasivních domů, tzv. solární domy, byly jako experimentální stavby projektovány a stavěny už ve čtyřicátých letech minulého století. Tehdy však šlo především o získání energie z přírodních zdrojů a její akumulace, důraz na těsnost obálky domu přišel až později.
Zájem o podobný typ staveb se výrazně zvýšil v sedmdesátých letech 20. století během ropné krize. S rostoucími náklady na energie rostla i snaha minimalizovat energetickou náročnost bydlení. Ale až na konci let osmdesátých byl definovaný standard pasivního domu a první domy podle tohoto standardu byly postaveny v roce 1990 v německém Darmstadtu podle projektů architektů Botta, Riddear a Westemeyera. A právě v Darmstadtu po ověření funkčnosti konceptu pasivních domů založil koordinátor projektu dr. Wolfgang Feist v roce 1996 Passivhaus Institut za účelem propagace a kontroly standardů pasivního bydlení.
A jak se vlastně liší pasivní dům od nízkoenergetického domu nebo běžné stavby? Základem posuzování je roční potřeba tepla na vytápění vztažena na m2 podlahové plochy. Zatímco u běžné novostavby se pohybuje mezi 80-140 kWh/m2a, u nízkoenergetického domu je to už méně než 50 kWh/m2a a pasivní dům musí mít spotřebu tepla menší než 15 kWh/m2a. Tématem dneška už jsou domy s téměř nulovou spotřebou, kde je tato hodnota menší ne 5 kWh/m2a.
Dalšími sledovanými veličinami je roční potřeba primární energie a neprůvzdušnost budovy. Roční potřeba primární energie vyjadřuje náklady na provoz domu za rok včetně domácích spotřebičů. U pasivních domů musí být menší než 120 kWh/m2a. Neprůvzdušnost obálky budov n50 vyjadřuje, jaké množství vzduchu uvnitř budovy se vymění během jedné hodiny při rozdílu 50 Pa v tlaku uvnitř a vně budovy. Aby si dům mohl říkat pasivní, musí být tato hodnota menší než 60% za hodinu. To samozřejmě klade vysoké nároky na stavební materiály a kvalitu práce.
Pro nás není bez zajímavosti, že z výrobců oken získala nejvíce certifikátů vhodnosti pro pasivní domy z PHI Darmstadt společnost Internorm. Okno vhodné pro pasivní dům by mělo mít hodnotu Uw menší nebo rovnu 0,8 W/m2K. Této hodnoty dosahuje celá řada výrobců, obvykle se zasklením s Ug=0,4-0,5 W/m2K. Pro získání certifikátu PHI Darmstadt však musí okno tyto požadavky splnit i se zasklením s Ug=0,7 W/m2K, což klade výrazně větší nároky na konstrukci okna a kvalitu jeho jednotlivých částí.
Pro návrh, optimalizaci a hodnocení energetické bilance je používaný software PHPP (Passivhaus Projektierungspacket), který vychází z původního softwaru PHI Dr. Feista v Darmstadtu. Hotový dům je možné také certifikovat. Prvním domem v České republice s certifikátem PHI Darmstadt se stal rodinný dům v Jenišově. V domě jsou použiy okna Internorm, je postaven z vápenopískových cihel Kalksandstein a vybaven vduchotechnikou Nilan. Přestože je postaven v klimaticky nepříznivé oblasti, dosáhl roční spotřeby tepla 0,15 kWh/m2a, roční potřeby energie 113 kWh/m2a a neprůvzušnost obálky je skvělých n50=0,29 h-1. Celkové náklady na vytápění, ohřev užitkové vody, osvětlení, větrání a domácí spotřeby jsou u tohoto domu 11.000,- Kč/rok.
V České republice se o poradenství, propagaci a následnou certifikaci hotových domů stará neziskové sdružení Centrum pasivních domů. CPD bylo založeno v roce 2005 a je největší platformou v oblasti výstavby budov v pasivním standardu.
Všechna okna WindowStar, která najdete v naší nabídce, požadavkům pasivního bydlení vyhovují a jsou zároveň registrována v program Nová zelená úsporám.