V tomto článku bych rád upozornil na chyby při montáži parapetů, které se bohužel na stavbách poměrně často opakují.
Zatímco hliníkový parapet do interiéru si nikdo nedává, plastový v exteriéru není až takovou výjimkou, jak by člověk očekával. Plast vystavený povětrnosti a především UV záření křehne a dříve či později dojde k jeho poškození. To platí zejména tehdy, pokud parapet zatížíte. Ostatně ani v interiéru není úplně ideální, když na něj stoupnete při mytí okna. Výměna prasklého parapetu pak může být problematická, zejména pokud je parapet částečně zaomítnutý. Oproti tomu plast v garáži, koupelně, nebo technické místnosti je řešení levné a zcela dostačující. Pokud chcete použít plastový parapet v exteriéru, zajímejte se, jestli je pro exteriér vyloženě určený a UV odolný. Další vhodnou variantou pro interiér jsou parapety dřevotřískové, které jsou cenově příznivé, dostatečně pevné a s celou řadou dekorů. Voděodolné DTD parapety je pak možné používat i v koupelnách. Univerzální materiál pro vnitřní i vnější parapety je kámen, nebo litý mramor. Tyto parapety mohou mít nos, nebo být zcela bez nosu. U interiéru můžeme použít obě varianty, v exteriéru jsou parapety bez nosu přípustné pouze tehdy, pokud má parapet ze spodní strany odkapovou drážku. Kdyby chyběla, může voda po spodní straně zatéct až na fasádu. Pak na místo odkápnutí bude po ní stékat a může vytvářet nevzhledné skvrny. Klasikou pro vnější stranu jsou pak parapety hliníkové, případně z jiného ohýbaného plechu. Zde je nutné dbát na správné podložení a ukotvení, kdy musí být parapet spolehlivě uchycený k podkladnímu profilu okna, ale také musí být umožněna jeho dilatace. U tmavých odstínů to platí dvojnásob.
U interiérových parapetů není nutné mít žádný sklon. V praxi se provádí se sklonem 0-1°. Nikdy by však neměl být otočený směrem k oknu. Oproti tomu by vnější parapet měl mít sklon alespoň 5°. Na vnější straně totiž musíme počítat s hnaným deštěm, kdy je dešťová voda zatlačována větrem na zadní stranu parapetu. A pokud není roh parapetu dostatečně utěsněn, může se dostávat do fasády a do zdiva. Uvedený sklon pak platí pro všechny typy a materiály vnějších parapetů. Ani zde však není výjimkou, že je sklon nedostatečný, nebo dokonce obrácený.
parapet na obrázku má opačný sklon, není použita vhodná koncovka (horní část tvoří další vodorovnou plochu)
Obecně se na vnějších stranách parapetů rozlišují koncovky před fasádou a po fasádě. Koncovky před fasádou mají tvar písmene C a z horní strany se pak koncovka zcela zaomítne. Parapet je tak „zaříznutý“ ve fasádě. Jedná se o ideální řešení, kdy voda stékající po špaletě spolehlivě odkapává na parapet a napojení na fasádu je trvale těsné. U koncovek po fasádě, kdy je parapet včetně koncovek vložený mezi špalety, je nutné dobře utěsnit prostor mezi koncovkou a špaletou vhodným tmelem a v případě potřeby po letech tmelení opravit. Koncovka v tomto případě má tvar písmene L. Horní část koncovky by neměla vytvářet další vodorovnou plochu, na které by se mohla držet voda. V obou případech je také velmi důležité utěsnění zadního rohu v místě napojení koncovky na parapetní desku. U vnitřních parapetů pak není koncovka důležitá a plní jen estetickou roli. Dřevotřískové a mramorové parapety tak bývají často zcela bez koncovek jen s pohledově upravenou boční hranou.
vodicí lišta žaluzie není odvodněna na parapet a dešťová voda a kondezát odtékají za něj, přesah parapetu je nedostatečný
Z uvedeného vyplývá, že nároky na vnější parapety jsou výrazně vyšší než na parapety interiérové. Jakákoliv netěsnost na vnější straně může způsobit drobné, ale trvalé vnikání vody do zdiva. U zděných staveb to bývá problém spíše estetický, ale u dřevostaveb může dlouhodobé zatékání způsobit závažné poškození dřevěných konstrukcí a izolačních vrstev. Přestože montáž parapetů není nijak složitá a zvládnete ji i svépomocí, vyplatí se osazení parapetů nepodceňovat a vždy dodržovat montážní návod.
Zručný laik by mohl parapety namontovat i sám. Především u interiérových parapetů je riziko chyby relativně malé. Vždy ale doporučuji řídit se montážním návodem dodavatele systému a neexperimentovat. Pokud je stavební situace složitější, nebo si nejste jistí, obraťte se raději na dodavatelskou firmu.
Pro interiér volte takový materiál, který se vám bude líbit, dobře udržovat a odpovídá charakteru místnosti a plánovanému užití. Ven bych doporučoval volit materiály trvale odolné povětrnosti, jako je hliník, litý mramor, nebo různé typy kamene s ohledem na jejich mrazuvzdornost a nasákavost.
Podstatné je, co říká montážní návod. Pokud montážní návod neurčuje jiný způsob, doporučujeme celoplošné vypěnění. Pěna tak zlepší tepelněizolační vlastnosti v parapetní rovině. V celé ploše podpěněný parapet je také odolnější z pohledu mechanického vytvoření promáčklin například při šlápnutí na parapet.
Pokud je to jen trochu možné, doporučujeme osadit parapety před omítkami. Omítka pak může čistě navázat na parapet po stranách a ze spodní strany zakončit těsně u parapetní desky. Montáž po omítkách je v zásadě také možná, ale mezi parapetem a špaletou vzniká úzká mezera, kterou je třeba následně vyplnit. Špaleta navíc nemusí být zcela rovná a kolmá – může se rozevírat nebo svírat, případně být do oblouku. Dodatečné osazení parapetu je pak složitější a výsledek nemusí být tak čistý. Ze spodní strany je následné zakončení parapetu také komplikovanější. Na vnější straně je správné pořadí prací ještě důležitější. Parapet by měl být proveden po celé šířce okna, tedy až pod omítku na obou stranách. Pokud je okno již po stranách zaomítnuté a parapet se osazuje pouze na šířku světlosti špalety, může pod oknem zůstat drážka, kterou se voda může dostat až za parapetní koncovku.
Taky by vás mohlo zajímat |
|
|---|---|
| Montáž oken dle normy | |
| Bezpečnost u oken a dveří | |
| Tvorba kondenzátu | |
| předchozí | další |