Je skutečností, že lidé větrat neumí, protože to dosud nepotřebovali. Netěsnostmi ve starých oknech docházelo k permanentní výměně vzduchu a tím i ke snižování vlhkosti. Nová okna jsou ale výrazně těsnější a přirozená výměna vzduchu zavřeným oknem je nedostačující.
Větráním udržujeme uvnitř místnosti příjemné a zdravé prostředí. Vlhkost vzduchu v místnosti by se měla pohybovat mezi 35 a 55%, hodnota CO2 pod 1000 ppm. Vlhkosti se věnuji v jiném článku, pojďme se tedy podívat na kvalitu vzduchu z pohledu obsahu oxidu uhličitého.
Vydechnutý vzduch obsahuje 100x vyšší koncentraci oxidu uhličitého, než je v přírodě. Dýcháním se tedy vzduch v místnosti postupně sytí oxidem uhličitým. Obsah CO2 se vyjadřuje nejčastěji v počtu jednotek na milion jednotek vzduchu (ppm neboli parts per milion). Zdravé prostředí by mělo obsahovat maximálně 1000 ppm. Pokud tuto hodnotu přesáhneme, budeme se cítit unavení, mohou nastoupit bolesti hlavy, hůře se koncentruje... Za kritickou je považována hodnota 5000 ppm.
Na měření hodnot CO2 jsou určeny speciální přístroje, některé i s akustickým výstupem. Při překročení kritické hladiny tak vydají signál a vy víte, že musíte vyvětrat. To by ale v noci nebylo příjemné. Už totiž po jedné hodině v místnosti s cca 20 m3a jednou osobou dochází k překročení hranice 1000 ppm a než ráno vylezete z postele, máte v místnosti nepříliš příjemných 3000 - 5000 ppm. A pokud jste v ložnici ve dvou, dostanete se i přes 10000 ppm.
Možná jste si při zmínce o ztrátě koncetrace vzpomněli na školní léta a vydýchaný vzduch ve třídách. Pokud se ve škole rozhodnou vyměnit okna, musí zajistit požadovanou kvalitu vnitřního vzduchu a potřebné větrání, které se ve školních učebnách běžně pohybuje řádově kolem 20–30 m³/h čerstvého vzduchu na žáka. A jak ve škole, tak i doma budeme muset vyřešit jeden výrazný rozpor. Na jedné straně potřebujeme přivádět čerstvý (v zimě studený) vzduch a na straně druhé je veškerá výstavba zaměřena na maximální úspory energií a snižovaní emisí skleníkových plynů.
Řešením tohoto rozporu jsou rekuperační jednotky. Jedná se o systémy, kdy čerstvý vzduch z venkovního prostředí je předehříván ve výměnících tepla a teprve ohřátý je přiváděn do místnosti. Zároveň je odváděný teplý vydýchaný vzduch z místnosti. Výhodou takových systémů je jednak úspora energií a především permanentní přívod čerstvého vzduchu. Ten může být filtrován, což umožňuje omezit množství pylů a některých dalších částic přiváděných do interiéru.
Nové domy jsou obvykle vybavovány rekuperací centrální. Dá se však použít některý z decentralizovaných systémů. Nevýhodou centrálního systému může být složitější údržba vzduchotechnických rozvodů. Rozvody jsou delší a některá jejich místa jsou hůře přístupná, proto je nutné počítat s jejich pravidelnou kontrolou a čištěním. U decentralizovaného systému jsou rozvody výrazně kratší a údržbu jednotlivých jednotek lze lépe přizpůsobit jejich skutečnému provozu a frekvenci užívání.
Na trhu existují řešení, kdy je rekuperační jednotka itegrována do rámu okna, nebo do rozšíření rámu. Je tak možné pořídit decentralizovanou rekuperaci i do starších domů v rámci sanace během jednoho kroku s výměnou starých oken. Odpadá tak nutnost budovat rozvody vzduchotechniky.
Pokud rekuperaci pořídit nechcete, nebo nemůžete, je dobré naučit se nové návyky. Větrání by mělo být relativně časté, obvykle nestačí větrat jednou denně. V zimní období by mělo být krátké a intenzivní. Tak vyměníte velké množství vzduchu za krátkou dobu, během které se nestačí ochladit akumulátory tepla (zdi, nábytek, koberce...) a místnost se rychle vrací na původní teplotu bez zvýšení nákladů na vytápění. Přes léto je samozřejmě možné mít celou dobu okno ve výklopné poloze. Počítejte ale s tím, že takto otevřené okno není správně zabezpečeno. Výměna vzduchu také nemusí být dostatečná - čím je teplota uvnitř a vně podobnější, tím menší je proudění vzduchu. I proto je vhodnější větrat "do průvanu". Větrání v létě s sebou nese také jeden nepříjemný efekt. Při vysokých vnějších teplotách si pouštíte teplo i do interiéru. Lepší je tedy mít přes den okna zcela zavřená a vyvětrat intenzivně teprve ve chvíli, kdy teplota venku klesne pod teplotu v místnostech.
Podle potřeby. Pokud chcete přesný údaj, je dobré pořídit si měřák CO2 a řídit se jím. Některé nabízí i zvukovou signalizaci při překročení nastavené hodnoty. Hlídat můžete i vlhkost a pomoci tak udržovat prostředí zdravé a příjemné.
Technicky v tom nic nebrání. Může to ale být zbytečné. Pokud chcete mít otevřená okna delší dobu, může být vhodnější rekuperaci vypnout nebo přepnout na minimální výkon a šetřit tak opotřebení filtrů i spotřebu energie.
Větrejte jen krátce, ale intenzivně. Případně větrání znovu zopakujte. Krátkým intenzivním vyvětráním vyměníte rychle část vzduchu a akumulační konstrukce - jako jsou třeba zdi - zůstanou nahřáté. Po zavření oken se proto teplota vzduchu rychle vrací k původní hodnotě a tepelné ztráty při krátkém větrání zůstávají relativně malé.
Taky by vás mohlo zajímat |
|
|---|---|
| Okna pro alergiky | |
| Jak vybrat sítě proti hmyzu | |
| Tvorba kondenzátu | |
| předchozí | další |